V úctyhodných sto letech se s pozemským filmovým světem rozloučil nestor české kinematografie, dlouholetý filmový pedagog a mistrný filmový vypravěč, profesor Otakar Vávra.
Jméno Otakara Vávry bylo s historií české (a dříve
československé) kinematografie spjato od třicátých let minulého
století. Začínal jako autor krátkých experimentálně laděných filmů
(Listopad, Žijeme v Praze) a posléze se věnoval psaní scénářů pro
jiné režiséry (Jedenácté přikázání Martina Friče). Od druhé
poloviny třicátých let ovšem samostatně režíruje i celovečerní
filmy a daří se mu již v tomto období svého díla držet krok s dobou
a pracovat na úrovni mezinárodní režijní špičky té doby (Panenství,
Filozofská historie, Cech panen kutnohorských atd.). V padesátých
letech je autorsky podepsán pod době poplatnou husitskou trilogií,
ale současně je coby spoluzakladatel FAMU u zrodu pozdější
československé nové vlny. Její autory inspiruje nejen jako pedagog,
ale čerpá z nich tvůrčí imaginaci i pro vlastní vrcholné snímky
Kladivo na čarodějnice a Romance pro křídlovku.
Společnost Barrandov Studio dluží Otakaru Vávrovi za mnohé – a
nikdy na něj nezapomene.
(foto: Jitka Bylinská)